15 + 1 důvod, proč jsem založila Volnonožky

Ale není všechno jen růžové. Nikdo neříkal, že to bude lehké. Budovat komunitu a značku úplně od nuly je náročné. Spoustu věcí se teprve učím, moje možnosti a zdroje nejsou neomezené, a odezva na moje snahy často není podle mých představ. 

A tak mě samozřejmě přepadají pochybnosti a únava. Mívám pocit, že jsem si ukousla velké sousto a vymyslela si tak velký projekt, že na něj nestačím. 

V takových chvílích se vracím ke své vizi. A vyjmenovávám si spousty důvodů, proč jsem do toho šla, proč jsem si Volnonožky vysnila, proč je chci vybudovat. 

A tak vám tu ty důvody nabízím. Jejich pořadí neodráží jejich důležitost, beru je tak, jak mě napadají:

1. Nová životní etapa

Nevnímám střední věk jako období, kdy bych měla zažívat nějakou “krizi”. Naopak. Mám za sebou 35 let, kdy jsem studovala, založila rodinu, vybudovala úspěšnou kariéru, postavila do života čtyři děti (dvě nejmladší mám ještě na vysoké, starší synové už vylétli z hnízda) – a teď je konečně čas pro mě. Teď chci tvořit, rozvíjet se, budovat – po svém a svým tempem. Tak, aby mi to dávalo smysl.

2. Plním si sny

Vždycky jsem někde vzadu v hlavě měla přání vybudovat firmu a mít tým lidí, s kterými bude radost spolupracovat. Firmu jsem založila, na tým snad časem dojde. Od začátku jsem k projektu přizvala marketing manažerku Pavlu Šonskou – Pája mi pomohla definovat značku, nastavila strategii, sestavila obsahový plán, stará se o reklamy, plní e-shop a dohlíží na to, abych se v projektu neutopila a vybírala to důležité. O vizuální identitu a web Volnonožek se zasloužila grafická designérka Lenka Horká, moje fotky, které vidíte tady na webu, nafotila Barbora Déduchová.

3. Chci získat nová přátelství a pozvat si do života nové lidi.

Mám svůj okruh přátel a kamarádky, na které nedám dopustit. Ale po 25 letech osamocenosti na volné noze jsem zatoužila najít si nové kamarádky, které mě budou inspirovat a od kterých se něco naučím. S kterými budu vytvářet něco nového.

4. Mám co dát a chci se o to podělit

Celý svůj život jsem na volné noze. Mám dva pracovní jazyky, velké zkušenosti ze zahraničních týmů, rozumím marketingu a budování značek, umím pracovat s AI a nejrůznějšími nástroji. A  hrozně mě baví pořád se učit a posouvat. To, co umím, si nechci nechat pro sebe, ale předávat to dál. A tvořím prostředí, kde se know-how a dovednosti můžou sdílet. Každá z nás něco umí a může tím obohatit druhé.

5. Věřím, že vztahy jsou komodita budoucnosti

Umělá inteligence zastane spoustu práce a změní spousty oborů. Ale nenahradí lidský kontakt. Vztahy a společenství budou pro lidi vždycky důležité, protože jsou základní potřebou naší existence. A když nám AI ubere práci, budeme mít víc času právě na budování vztahů. A budeme ochotní do nich investovat víc času, úsilí i peněz.

6. Komunita jako prostředek k delšímu životu ve zdraví

Studie ukazují, že kvalitní vztahy jsou pro dlouhověkost a duševní zdraví často důležitější než zdravá strava a cvičení. Chrání před depresemi, snižují chronický stres a záněty, podporují kognitivní funkce. Buduju komunitu, která svým členkám poskytne oporu a pocit sounáležitosti, a tím přispěje k jejich dlouhověkosti a životní pohodě.

7. Chci pomáhat ženám ve středním věku stát na vlastních nohou, podnikat efektivněji a udržet se na trhu práce

Jsme početná generace a nemůžeme se spolehnout na to, že se o nás stát jednou postará. Volnonožky chtějí poskytovat podporu a pomáhat ženám rozvíjet dovednosti, které jsou pro podnikání důležité a většina z nás se je učí za pochodu, protože žádná “vysoká podnikatelská” není pro získání živnostenského listu potřeba.

8. Chci rozvíjet téma středního věku

Když jsem s nápadem na Volnonožky přišla, hledala jsem na českém internetu aktivity pro ženy středního věku (nebo midliferky, jak se dnes taky říká) – a skoro nic nenašla. Jako kdybychom neexistovaly, byly neviditelné – nikdo nám nic nenabízí, nikdo na nás necílí, nikdo nás nechce vzdělávat nebo propojovat. A my přitom máme tolik co dát!

9. Chci dělat už jen to, co mě baví a co mi dává smysl

V překladatelství už jsem si všechno vyzkoušela. Mám na kontě desítky knížek, velké reklamní kampaně pro světové značky, stovky otitulkovaných filmů a seriálů. Pořád mě baví práce se slovy, ale už mě nebaví termíny, stres kolem dotahování projektů, neustálá komunikace s projekťáky. Už chci vlastní tempo, vlastní styl práce. A projekty, které mají delší životnost než reklamní spot na zubní pastu.

10. Chci být inspirace

Chci ukazovat, že nikdy není pozdě začít něco nového a že právě střední věk je ideální období, kdy se začít věnovat sobě a svým snům.

11. Odkaz

Znáte Maslowovu pyramidu lidských potřeb? Potřeba seberealizace, touha stát se tou nejlepší verzí sebe sama a něco po sobě zanechat je na jejím vrcholu. Někomu to možná přijde jako moc velká slova nebo namyšlenost, ale já myslím, že jsme k tomu povoláni všichni. A budovat dílo, které tě přesahuje a pomáhá ostatním, má smysl. Takže se nestydím a říkám, že chci Volnonožky tvořit jako svůj odkaz. Chci se inspirovat od ostatních žen a usilovat o to, abych byla tak dobrá, jak jen dokážu.

12. Vytvářím si prostředí, kde mi bude dobře

Kde můžu růst a kde se vzájemně budeme k růstu povzbuzovat a podporovat. A kde přitom bude dobře i těm, které teprve sbírají odvahu, nebo jsou šťastné tak, jak jsou, a nic víc nepotřebují.

13. Ženy mění Česko

Je nás polovina populace, a přesto nás není polovina ve vedení firem, na předních pozicích ve státních institucích, v parlamentu, ve vládě. Ani nás polovina nepodniká (živnostnic je jenom třetina z celkového počtu osob s ŽL). Máme nižší příjmy než muži, a i když žijeme déle než oni, v důchodu jsme chudší. To se přece musí změnit – a už se to mění, i když pomalu. Volnonožky chtějí pomoct udržet ženy na trhu práce, pomáhat jim v podnikání, ukazovat cestu k prosperitě a udržitelnému fungování.

14. Chci dát ženám hlas, prostor vyprávět svůj příběh

Být vidět a slyšet. Když je člověk v zaměstnání, má kolem sebe kolegy, s nimiž může aspoň trochu sdílet svůj život. Oslavit narozeniny, zapít narození potomka, pochlubit se fotkami z dovolené. Na volné noze tohle můžeme leda tak napsat na sociální sítě, což je chabá náhrada. Mít možnost se sejít a vyprávět o sobě v prostředí, kde ostatní pozorně naslouchají a zajímá je, co říkám, je k nezaplacení.

15. Litovala bych, kdybych to nezkusila

Myšlenka na Volnonožky se mi v hlavě rodila několik měsíců, inspirovaná zážitky ze setkávání s kolegyněmi překladatelkami. A jak nápad dostával jasnější obrysy, sílilo i přesvědčení, že když to nezkusím, budu toho vždycky litovat. Pořád nevím, jestli se mi povede uskutečnit svůj záměr. Možná to nevyjde, vyčerpám svou investici a budu muset zavřít krám. Ale i kdyby, s prázdnou neodejdu. Už teď jsem se naučila tolik nových věcí, pochopila tolik souvislostí a potkala tolik úžasných žen, že i kdybych teď skončila, stálo to za to. Ale já pořád stojím teprve na začátku.

16. Chci prosperující byznys

Napsat tahle tři slova mi z celého článku trvalo nejdéle. Protože tohle se přece neříká. Chtít peníze je neslušné. Chamtivé. Nízké. O penězích se nemluví. Jenže já je umím vydělat jako překladatelka a vím, že peníze jsou svoboda. Větší prostor pro rozhodování. Nezávislost. A tak chci prosperitu i jako zakladatelka komunity. A rozhodně se za to nestydím. Protože prosperita přinese rozvoj a otevře komunitě nové možnosti. A protože nesnáším předsudky, a ty o penězích obzvlášť. Tak jako se moje generace musí učit finanční gramotnost, tak se musí učit mluvit o penězích beze studu. Abychom si uměly říkat za práci ne tolik, kolik nám dovolí stažený žaludek, ale úměrně k hodnotě, kterou přinášíme.