Komorní setkání Volnonožek v Pardubicích: směr a energie pro rok 2026

Kde jsme se sešly

Setkání hostily České bedýnky – a kromě toho, že je to příjemné místo, má i silnou atmosféru. Naše akce byla první, která se v nově zrekonstruovaném prostoru konala – a podle ohlasu na ni určitě navážou další.

Majitelka Eva M. Urbanová nás přivítala a krátce představila příběh svých dárkových bedýnek a výběr produktů, které do nich s péčí skládá. Všechny si nás získala svou nakažlivou energií, bylo cítit, že svou značku buduje celým srdcem.

Networking, kde nejde jen o vizitky

Chci stavět tato setkání jinak než běžný networking. Nejde mi jen o rychlou výměnu kontaktů, chci vytvářet čas a prostor, kde se ženy můžou na své podnikání i na sebe podívat s odstupem – a zároveň se někam posunout.

1) Úvodní kolečko, které rychle navodí pocit blízkosti

Začaly jsme strukturovaným seznamovacím kolečkem 3–2–1: tři slova, jak se dnes mám, dvě věty (co dělám a co mi teď bere kapacitu) a jedna věta, s čím chci odejít. Je to jednoduché, ale překvapivě účinné – během pár minut se člověk zorientuje, s kým vnímá realitu podobně.

V úvodní části se otevřela témata jako harmonie v podnikání, práce s časem, naplnění a potřeba předávat, co umíme. Zazněl i známý motiv té „hodné holčičky“ v nás, která chce všechno zvládnout, všem vyhovět, nikoho nezklamat… a sebe odsouvá až na konec.

2) Byznys blok: co mě brzdí a co s tím udělám v příštích 3 měsících

Po úvodním kolečku jsme přenesly energii k praktickému zamyšlení nad vlastním podnikáním. Každá žena si nejdřív pro sebe pojmenovala jednu věc, která ji teď v podnikání nejvíc brzdí – něco, co se opakuje a bere kapacitu. Někdo řešil marketing a viditelnost, jiná získávání nových klientů, další procesy, které už přestaly fungovat, nebo třeba roztříštěnost a neustálé přepínání mezi úkoly.

Aby to nezůstalo u obecného „mám toho moc“, snažily jsme se své brzdy popsat konkrétně: co přesně nám berou (čas, energii, peníze, klid), jak by vypadalo zlepšení a co už jsme vyzkoušely. Najednou bylo vidět, že často nejde o lenost nebo neschopnost, ale o směs překážek, které se dají rozplést – když si je napíšeme a máme je před očima, najednou jsme o krok blíž k pochopení, jak s nimi naložit.

Pak přišel klíčový moment: výběr jedné brzdy, na kterou se každá zaměří v příštích třech měsících. Ty jsme si napsaly na barevné papírky a přilepily na tabuli. Byly mezi nimi imposter syndrom, strach z nejistoty, neefektivní organizace práce, roztříštěnost nebo zahlcení.

Pomocí strategie WOOP jsme si pak naplánovaly svůj 90denní fokus:

• WISH - co si přeju změnit

• OUTCOME - jak má vypadat ideální výsledek

• OBSTACLES - jaké vnitřní překážky mi brání cíl naplnit

• PLAN - jaký mám plán - co udělám, když se objeví překážka a jak se s ní vypořádám

Z toho si každá poskládala svůj tříměsíční plán v jednoduché podobě:

• jedna věta, co je hlavní směr

• jasný důkaz, podle kterého pozná úspěch

• maximálně tři konkrétní kroky

• jeden první krok, který udělá během 48 hodin

Pak jsme o svých plánech diskutovaly, protože člověku občas chybí nadhled, a když se na náš problém podívá někdo jiný nezaujatýma očima, pomůže nám vidět věci, které nám unikaly.

Byznys blok tak skončil přesně tím, co od živých setkání chci: aby každá odcházela s pocitem posunu, ne s nějakou vybuzenou „namotivovaností“, ale protože si něco ujasnila, něco si zjednodušila a ví, co udělá jako první. A navíc s příjemným vědomím, že v tom není sama – že tyhle brzdy nejsou selhání, ale součást podnikání, a že existuje způsob, jak je překonat a podnikat chytřeji a s větší lehkostí.

3) Jemnější část: ztišení, vize a dopis sobě

Pak jsme si daly přestávku a rozproudila se živá debata plná smíchu. Byl čas na focení, vyměňování kontaktů, došlo i na ty vizitky.

V následující části jsme se měly podívat hlouběji do sebe, přemýšlet o své vizi pro letošní rok, čemu chceme v životě i v podnikání dávat přednost, a čeho chceme naopak míň nebo co chceme úplně pustit.

Nebylo snadné se ztišit po předchozí energické diskuzi, ale povedlo se a po úvodní krátké meditaci se tužky rozletěly po papírech a každá jsme si psaly tu svou vizi do dopisu. Za tři měsíce všechny ty dopisy pošlu, ať každá z nás vidí, kam se za tu dobu posunula a jestli se jí vize plní.

4) Proč komorní formát funguje

Komorní setkání naplnilo moje očekávání – shodly jsme se, že nám vyhovuje menší kroužek žen, kde je víc prostoru jít do hloubky, víc času pro vlastní příběhy i názory a kde se můžeme líp poznat.

Vychází mi z toho, že chci do budoucna nabízet víc formátů setkání, protože každý má něco do sebe a každý nabízí trochu jiný přínos a posun.

A co na setkání řekly samy účastnice?